5 důvodů, proč vaše pnoucí růže nerostou a jak to napravit

Všichni známe ty krásné fotky z časopisů, kde se domy a pergoly doslova ztrácejí pod záplavou pnoucích růží.S touhle vidinou si je s nadšením sázíme, ale realita na zahradě bývá občas trochu jiná. Místo květinového vodopádu často po letech smutně koukáme na holé, trnité pruty u země a pár květů kdesi vysoko u střechy, kam ani nedohlédneme. Často však stačí jen drobné změny v přístupu, aby se růže konečně předvedla. Pojďme se podívat na pět omylů, které ji v tom brzdí nejčastěji.

Zdroj: https://www.canva.com/design/DAGpTUvY2Jo/Qhyw7–HkWTak1r5gO94Vg/edit?utm_content=DAGpTUvY2Jo&utm_campaign=designshare&utm_medium=link2&utm_source=sharebutton

1.) Podcenění opory pro pnoucí růže

Jde o jeden z nejčastějších omylů. Na vině je možná samotné slovo „pnoucí“, které je v tomto případě opravdu zavádějící. Růže není břečťan ani přísavník. Nemá žádné úponky ani terčíky, kterými by se sama přichytila k plotu nebo ke zdi. V podstatě je to keř s velmi dlouhými a pružnými výhony, které se bez cizí pomoci zhroutí k zemi.

Jak to napravit?

Oporu jí musíte dodat vy, ideálně už ve chvíli, kdy ji sázíte. A nešetřete na ní. Konstrukce musí být opravdu bytelná (až dospělá růže zmokne, váží desítky kil) a musí kolem ní proudit vzduch. Váš úkol je pak jednoduchý: celý rok si růži hlídat a neposlušné výhony k opoře jemně, ale pevně přichytávat. Jen tak poroste tam, kam chcete vy.

Zdroj: https://www.canva.com/design/DAGpTUvY2Jo/Qhyw7–HkWTak1r5gO94Vg/edit?utm_content=DAGpTUvY2Jo&utm_campaign=designshare&utm_medium=link2&utm_source=sharebutton

2.)  Syndrom “telefonního sloupu” 

Máte růži, která je u země holá a kvete jen úplně nahoře? To se stane, když ji necháte růst jen kolmo vzhůru. Rostlina má totiž přirozenou snahu poslat veškerou sílu co nejrychleji do nejvyššího bodu. Spodní očka tak doslova „zaspí“ a kmeny zůstanou prázdné.

Jak to napravit?

Musíte na růži trochu vyzrát. Nenechte dlouhé pruty trčet rovně k nebi a zároveň se je nebojte ani ohýbat. Rozprostřete je do šířky (jako vějíř) nebo je omotejte kolem opory dokola. Tím růži přimějete, aby sílu neposílala jen zběsile do špičky, ale rozdělila ji po celé délce prutu. 

3.) Strach ze stříhání

Stojíte s nůžkami v ruce a nevíte jak stříhat popínavé růže? Úplně vám rozumíme. Obava, že růži ublížíte nebo přijdete o květy, svazuje ruce mnoha pěstitelům. Jenže tahle nerozhodnost růži škodí nejvíc. Bez řezu se totiž pnoucí růže promění v hustou džungli, kde neproudí vzduch. Výsledek?

• Růže se dusí,
• snáze chytá nemoci 
• a místo velkých květů má jen pár drobných chudinek.

Jak to napravit?

 Zjednodušte si to. U pnoucích růží musíte rozlišovat dvě věci:

1. Kostra (nestříhat): To jsou ty dlouhé, silné hlavní pruty, které tvoří strukturu a které jste pracně vyvázali. Tyto stříháme jen tehdy, když jsou staré, suché nebo nemocné.
2. Květonosný obrost (stříhat): To jsou ty kratší boční výhonky, které vyrůstají z hlavní kostry a na kterých byly loni květy. Tyto boční výhony musíte každé jaro (v době, kdy kvete zlatý déšť) zkrátit na 2–3 očka (pupeny) od hlavního prutu. 

Zdroj: https://www.canva.com/design/DAGpTUvY2Jo/Qhyw7–HkWTak1r5gO94Vg/edit?utm_content=DAGpTUvY2Jo&utm_campaign=designshare&utm_medium=link2&utm_source=sharebutton

4.) Nedočkavost a nereálná očekávání

Vysadili jste růži a doufáte, že hned první léto zakryje celou zeď? Často dostáváme dotazy, jak rychle roste pnoucí růže, protože informace v katalozích bývají někdy až příliš optimistické. Růže je ušlechtilá dřevina, nikoliv plevel, a pro svůj plný rozvoj potřebuje čas.

Jak to napravit?

Doporučujeme řídit se osvědčeným zahradnickým „pravidlem tří let“. Pomůže vám lépe porozumět vývoji vaší rostliny:

• 1. rok (Rok spánku): Nad zemí jsou přírůstky minimální. Růže totiž veškerou energii soustředí dolů – buduje silný kořenový systém, který je nezbytným základem pro budoucí vitalitu.
• 2. rok (Rok plížení): Rostlina začíná tvořit první dlouhé výhony, které je nutné začít tvarovat na konstrukci. Počet květů je však zatím menší.
• 3. rok (Rok skoku): Přichází zasloužená odměna. Růže je již dostatečně silná, bujně přirůstá a ukazuje se v plné kráse.

Trpělivost tedy v tomto případě opravdu přináší růže.

5.) Špatný výběr popínavé růže pro dané místo

Není pnoucí růže jako pnoucí růže. Výběr nesprávného typu pro konkrétní stanoviště je častou chybou, která vede ke zklamání a zbytečně náročné údržbě. Pokud zvolíte typ, který neodpovídá vašemu záměru, bude tvarování rostliny namísto radosti spíše bojem.

Jak to napravit?

Klíčem k úspěchu je pochopit rozdíl mezi dvěma základními skupinami a vybrat si tu správnou:

Climber (Pnoucí růže s pevnými výhony)

• Vyznačuje se silnými, pevnými a spíše strnulými stonky.
• Obvykle kvete opakovaně v průběhu celého léta (remontuje) a mívá větší květy.
• Je ideální volbou pro rovné plochy, jako jsou zdi domů, ploty nebo bytelné pergoly.
• Vzhledem k tuhosti výhonů se však hůře tvaruje do oblouků nebo spirál kolem sloupů.

Rambler (Bujně rostoucí růže s měkkými výhony)

• Tvoří velmi dlouhé a pružné šlahouny, s nimiž se snadno pracuje a lze je libovolně obtáčet.
• Často kvete pouze jednou za sezónu, o to však intenzivnější záplavou drobnějších květů.
• Výborně se hodí na loubí, oblouky z popívaných růží, k zakrytí nevzhledných staveb nebo k porůstání stromů.

Růže vám péči vrátí tisíckrát

Možná to teď vypadá jako spousta pravidel – stříhat, ohýbat, správně vybírat a čekat. Ale nenechte se odradit. Pěstování pnoucích růží není jaderná fyzika, je to jen dialog s přírodou. I když uděláte chybu, růže je neuvěřitelně životaschopná a často vám dá druhou šanci. Důležité je začít: dopřejte jí pevnou oporu, nebojte se sáhnout do nůžek a mějte s ní trpělivost. Až se pak jednoho letního rána posadíte pod pergolu, která voní stovkami květů.